Domovní čistírny odpadních vod jsou na našem trhu stále žádanějším zbožím. Výstavba nových rodinných domů ve městech a obcích se neustále rozšiřuje na okraje měst do částí, se kterými se dříve pro zástavbu ani nepočítalo.
ilustrační foto: plasty-ekosystem.cz
Díky tomu v těchto oblastech není možné napojení na centrální kanalizaci a domy v těchto zástavbách se musí o odpadní vody starat samy. A právě čistírny odpadních vod se dokáží o odpadní a splaškové vody dokonale postarat. Jak vypadají moderní čističky a čím by měly být vybavené? Na to se zaměříme v tomto článku.
Začneme vnější konstrukcí
Nejprve si představíme, jak by měl vypadat tvar moderní čistírny odpadních vod a z jakého materiálu by měla být vyrobeny. Nejčastěji se můžeme setkat s nádržemi válcového typu. Jako moderní materiály pro výrobu jsou v současnosti využívány tvrzené plasty. Konstrukci tedy tvoří celoplastová válcová nádrž, rozdělená do několika sekcí. Tvrzené plasty jsou velmi odolným materiálem, a to jak proti poškození nárazem, tak proti působení času a vnějších vlivů. Jsou naprosto nepropustné, nepropouští nejen vlhkost, ale ani pachy. Z čističky se dostává ven voda, která je již čistá, takže na vašem pozemku nebude nepříjemný zápach z odpadní vody, jako je tomu například u betonových jímek.
Nejdůležitější částí je vnitřní technologie
Samotná plastová nádrž by ale byla jen klasickou jímkou nebo septikem. Nejdůležitější částí každé domovní čistírny odpadních vod je vnitřní technologie. Právě vnitřní vybavení čističek se stará o to, aby se splašková a odpadní voda z domácnosti vyčistila a mohla být vypuštěna do drenáže zcela bez odpadu a bez zápachu. Různí výrobci mohou využívat různé technologie čištění a také dosahovat různé účinnosti čištění. Jaká technologie je v současnosti považována za jednu z nejúčinnějších a nejuznávanějších?
Technologie SBR
Mezi nejprogresivnější technologie čištění se v současnosti řadí SBR (sequencing batch reaktor). Jedná se o metodu, při které celý proces čištění probíhá v jedné nádrži, ale v časově oddělených fázích. Jeden cyklus trvá 24 hodin ve čtyřech odlišných fázích. První fází je plnění nádrže s časově přerušovaným provozem. Ve druhé fázi probíhá v čističkách proces čištění. Hned po něm následuje sedimentace, což je oddělení vloček aktivovaného kalu od čisté vody pomocí gravitace. Poslední fází je odtok, kdy za pomoci plovákového čerpadla probíhá odčerpání odsazené vyčištěné vody. Provoz moderních čistíren by měl být automatický, tedy řízený plně automatickou provozní jednotkou. V případě předčasného zaplnění reakčního prostoru by měl tuto skutečnost hlásit systém pro měření hladiny a mělo dojít k zapnutí nouzového režimu.
Autor:
>